Aktualizováno dne 13. 1. 2026.
- Jakub Nečas
- Aktualizováno
Zadržovací právo slouží k zajištění dluhu po splatnosti. Věřitel je oprávněn zadržením věci vyvíjet tlak na dlužníka a motivovat jej ke splacení dluhu. Věřitelem může být i pronajímatel. Jaké jsou zákonné podmínky postupu a kde leží hranice ochrany vlastnických práv třetích osob?
Co je to zadržovací právo
Zadržovací právo je významným zajišťovacím prostředkem. Díky institutu zadržovacího práva může věřitel vyvíjet legitimní tlak na dlužníka, aby splnil peněžitou povinnost. Zpravidla doplatil dlužnou částku. Se zadržovacím právem se setkáváme v případech, kdy věřitel má u sebe některou hodnotnou věc dlužníka. Není mu ji povinen vydat, pokud má vůči němu dlužník neuhrazený dluh.
V nájemních vztazích má zadržovací právo zvláštní význam. Zákon výslovně posiluje postavení pronajímatele vůči nájemci. Ten, pokud nesplní povinnost placení nájemného, může věřitel zadržet některou z cenných věcí dlužníka (elektroniku, nábytek, aj.). Současně má zadržovací právo vymezené hranice a chrání vlastnická práva třetích osob.
Proč zadržovací právo
Zadržovací právo je významným motivátorem. Dlužník je postaven do situace, že mu nebude vrácena určitá věc, pokud neuhradí pohledávku po splatnosti. Po zadržení věci dojde často k dobrovolnému splnění dluhu a věřitel nemusí přistoupit k formálnímu vymáhání prostřednictvím exekuce nebo insolvenčního řízení.
Věřitel může vlastní pohledávku uspokojit prodejem věci, pokud dlužník neprovede včas úhradu.
K prodeji zadržené věci však může dojít jen po splnění zákonem stanovených podmínek, je třeba dodržet ochranu vlastnických práv dlužníka.
Jak je upraveno zadržovací právo
Obecná úprava zadržovacího práva je v § 1395 odst. 1 občanského zákoníku. Podle legislativní úpravy může ten, který má u sebe movitou věc ji zajistit (zadržet) do splacení dluhu osoby a není povinen věc vydat.
Neznamená to však, že by pronajímatel mohl vstoupit do bytu dlužníka a svévolně si vzít hodnotné vybavení bytu, které je ve vlastnictví nájemce.
Zadržovací právo nemůže vzniknout k věci, které se věřitel zmocnil násilím, lstí nebo jiným nepřípustným způsobem a má ji u sebe neprávem.
Zadržovací právo pronajímatele u nájmu
Zákon obsahuje obecnou úpravu a poté zvláštní ustanovení týkající se nájemních vztahů. Pronajímatel má právo k zajištění pohledávky vůči nájemci. Může zajistit movitou věc, kterou má pronajímatel na pronajaté věci nebo v ní.
Smyslem ustanovení je, že pronajímatel může reagovat na situaci, kdy nájemce neplní své povinnosti a nehradí nájemné. Zadržovací právo se váže pouze k pohledávkám vzniklým z konkrétního nájemního vztahu a je omezeno na věci nacházející se v prostorách, které jsou předmětem nájmu.
Hranice a limity zadržovacího práva, ochrana třetích osob
Zákon zadržovacím právem posiluje postavení pronajímatele, ale současně chrání vlastnická práva třetích osob. V prostorách pronajaté nemovitosti se mohou nacházet movité věci, které nepatří nájemci, ale například jeho rodinným příslušníkům, obchodním partnerům nebo zákazníkům nájemce (v případě komerčního pronájmu).
Zadržovací právo pronajímatele se nevztahuje na cizí movité věci i když se nacházejí v pronajaté nemovitosti se souhlasem nájemce.
Novinky od předchozí legislativní úpravy
Předchozí občanský zákoník připouštěl omezené zadržení věci osob odlišných od nájemce. Pokud s ním žily ve společné domácnosti, předpokládalo se, že třetí osoby jsou zainteresovány na nájemném. Nový občanský zákoník ale posílil ochranu individuálního vlastnického práva. Zadržovací právo může být uplatněno pouze na věci ve vlastnictví samotného dlužníka.
Konkrétní příklad zadržovacího práva:
Servis praček přijal do opravy zařízení, nakoupil náhradní díly, provedl opravu. Dlužník odmítl zaplatit. Servis může zadržet pračku až do úhrady dluhu.
Zdroje: měšec.cz, měšec.cz, businessinfo.cz